.. Místopředseda GUE/NGL Miloslav Ransdorf vás označuje za následováníhodný příklad toho,
že lze zvládnout předsednictví více subjektů najednou. Jak to všechno stíháte, když jste zároveň čelným představitelem GUE/NGL v EP? Není to přece jen zápřah?

Tak trochu (úsměv). Musím přiznat, že mne léta začínají tížit - je mi 64, ale naštěstí mi nechybí vášeň pro politiku. A právě to je pro mě dobrý lék, proto ho užívám dost a dost...

Coby předseda strany Evropské levice (EL) usilujete o sjednocení evropské levice. Přitom ale radikální levice není sjednocena ani u vás doma v Itálii. Co s tím?

Pro sjednocení těchto sil je potřeba přestat uvažovat o jednotě v určitém slova smyslu a začít uvažovat o jednotě na vyšší úrovni, trošku jinak... Neřešme účet existujících politických sil - tato představa je pro všechny alternativní levicové strany neproduktivní. Na rozdíl od umírněné levice ta radikální musí dosáhnout souladu, participace ve skutečnostech, které jsou zasaženy krizí politiky. Uvažuji o mládeži a mám také na mysli hnutí, která se k tradičním formám politiky staví s nedůvěrou. Tady součet politických stran skutečně nemůže vypovědět nic. Naopak ta jiná, nová forma jednoty je založena na novém vztahu mezi politikou a hnutími, mezi politikou a občanskou společností, mezi politikou a sociálními, kulturními zkušenostmi a životními zkušenostmi vůbec. Pro budování alternativní levice je tedy třeba reformovat dosavadní politiku.

Příští týden se chystá EL na Evropské sociální fórum (ESF) do Londýna. S jakými návrhy?

Už ve Florencii a Paříži jsme se mohli přesvědčit, že ESF není žádným novým ústředním výborem nebo parlamentem, tudíž není důležité, s jakou oficiální platformou tam ta která politická síla přijde, naopak klíčové je jet na ESF se schopností a připraveností vést dialog se všemi partnery, kteří se tohoto fóra účastní. Ale samozřejmě přijet s názory, o kterých jsme přesvědčeni, s tím, co jsme až doposud deklarovali.
My konkrétně pojedeme do Londýna s naší představou boje proti válce a terorismu. Se způsobem, s jakým se domníváme, že je možné porazit neoliberální politiku. S argumenty, proč jsme proti této evropské ústavní smlouvě. Jaké formy demokracie je podle nás nezbytné v Evropě vybudovat a vytvořit. A především bychom chtěli iniciovat vytvoření evropského hnutí, které překročí národní hranice a které sjednotí již existující hnutí usilující o mír, sociální ochranu, ochranu životního prostředí - protože podle nás jsou tato hnutí v současnosti vzájemně odtržena. A my chceme přinést sjednocující příspěvek dovnitř těchto hnutí.

Co očekáváte od nadcházejících amerických prezidentských voleb? Troufnete si odhadnout výsledek a domníváte se, že Američané někdy pochopí, že současný systém dvou politických stran jim nemůže pomoci překonat prohlubující se komplexní krizový vývoj?

Na nadcházející americké volby bychom se měli dívat ze tří hledisek. Prvním je doufat, že Bush bude poražen, protože by to znamenalo tvrdý zásah teorii preventivní války a americké administrativě, která je dnes jednoznačně orientovaná na válku mezi civilizacemi.
Za druhé je ovšem třeba vidět, že případné vítězství Kerryho, ve které věříme, ale nebude schopné vyřešit tento problém. Protože to, z čeho vychází Kerry, je sice odlišné od Bushe, ale neopouští to dimenzi unipolárního nazírání na svět.
A konečně, abychom se dočkali opravdové mírové budoucnosti, není důležité až tolik, co se stane v USA, jako spíš to, co můžeme udělat my sami v Evropě. Musíme vybudovat samostatnou Evropu, autonomní Evropu nezávislou na USA, schopnou působit na světovém kolbišti jako mírová mocnost. Mocnost, která bude schopna dialogu se zbytkem světa.
5. října 2004, Roman JANOUCH